
Vítejte na stránkách obce Lipovec a Licoměřice
Válečné období
Národněosvobozenecký boj českého lidu proti fašistickým okupantům je významnou součástí naší novodobé historie. Česká republika má z doby okupace mnoho památných míst odboje proti fašismu. Všechna tato místa připomínají utrpení, které náš lid prožíval v době nacistické okupace, v době surového fašistického násilí a teroru, vyplněného vraždami vlastenců.
Uplynulo již více než pět desetiletí od porážky fašismu v roce 1945 a my
si stále připomínáme toto období, protože se v něm rozhodovalo o budoucnosti
lidstva, tedy i o existenci našeho národa. Odkaz protifašistického a
národohospodářského boje našeho lidu, který tvořil nedílnou součást
mezinárodního antifašistického zápasu, se tím promítá i do naší současnosti.
Hnutí odporu ve Východočeském kraji mělo svá specifika. Českomoravská vysočina
a Železné hory představovaly jednu z největších partyzánských oblastí v Čechách.
Lipovec a Licoměřice - nevelké vesnice ležící na jihozápadním
svahu Železných hor s výhledem na Čáslav, byly v říjnu 1944 prvními základnami
partyzánské brigády "Mistr Jan Hus" vyslané ze SSSR. Avšak již od
roku 1943 místní vlastenci všestranně pomáhali uprchlým sovětským válečným
zajatcům a pak výše jmenovanému výsadku, vysazenému v tomto prostoru 26. října
1944 mezi obcemi Podhořany, Lovčice a Starkoč na Čáslavsku. Dvanáctičlenný
výsadek, v němž byly dvě ženy a jeden Čech jako komisař - Miroslav Tůma, byl
veden kapitánem Rudé armády Alexandrem Vasiljevičem Fominem. Letadlo mělo
skupinu vysadit v oblasti rybníka Velké Dářko na Českomoravské vysočině, ale
nepříznivé počasí i skutečnost, že byl rybník vypuštěn, dezorientovaly pilota a
výsadek byl tedy proveden asi 50 km severozápadně od původně stanoveného cíle.
Přistál vcelku dobře. Němci v okolí nebyli. Bylo to asi v devět hodin večer -
vesnice ještě nespala. Tak vzpomínal jeden z výsadkářů - Nikolaj Vladimirovič
Kolesnik. Tříčlenná skupina prohledávala okolí, ostatní ukrývali padáky.
Utábořili se v nedalekém lese a vytvořili kruhovou obranu. Další kladnou událost
připomíná výsadkář oddílu Nikolaj Alexejevič Mezelev: "Je 27. října 1944.
První jitro v cizí neznámé zemi, daleko od vlasti, v hlubokém nepřátelském
týlu. Les, do kterého jsme přišli v noci, byl hodně hustý, převážně jehličnatý.
Na jehličkách rozložitých smrků se stříbřitě leskly kapičky nočního deště, ale
pod stromy bylo sucho. Svinuti do klubíčka a přitisknuti jeden ke druhému jsme
si tu hodinku - dvě zdřímli. Samozřejmě po řadě jsme měli hlídku. Hned za
svítání jsme byli na nohou."
Tříčlenná skupinka vedená Kolesnikem, která měla zjistit, ve které
oblasti se nacházejí, za skorého ranního šera zajala právě tudy procházejícího
muže s puškou a přivedla ho k veliteli Fominovi. Ukázalo se, že nešlo o Čecha,
jak se zajatý snažil tvrdit, ale o Rusa - utečence z německého zajetí. Útulek
našel v houštině, kde si vybudoval zemljanku a pomoc k přežití mu poskytovala
dobrá česká rodina. Toto setkání mělo nedocenitelný význam k získání informací
pro působení partyzánské brigády. A tak již druhého dne - 28. října 1944, byl v
domě Jaroslava Ouřeckého v Lipovci ustaven první ilegální národní výbor.
Přítomní zároveň složili partyzánskou přísahu a byly dohodnuty přípravy k
založení národních výborů v Licoměřicích, Bousově a Tuchově. Jejich vedoucím
byl určen Jaroslav Ouřecký. Národní výbory měly povinnost: 1. Pomáhat
partyzánské skupině, která byla po jejich odchodu zanechána v lesích u těchto
vesnic, potravinami, informacemi a podobně. 2. Zakládat v okolních vesnicích
národní výbory. 3. Vybudovat zpravodajskou službu z blízkých i vzdálených míst
pro zpravodajské oddělení.
Po splnění základních organizačních opatření oddíl odešel po hřebeni
Železných hor na místo určeného působení do Žďárských vrchů a před odchodem
přibral ještě tři české uprchlíky z nucených prací. V Železných horách zanechal
Fomin čtyřčlennou skupinku. Cestou na Žďársko se partyzáni zastavili v obci
Polom, kde založili další národní výbor. Zde současně Fomin založil další
základnu vznikající brigády. Štáb pak odešel dále do Žďárských vrchů, kde se
usadil na kótě 801 "Kamenný vrch" - nedaleko vesničky Nová Huť, a
vybudoval tam podzemní skrýše. Mezitím v původním prostoru zanechaný oddíl
vedený Kolesnikem přijal v polovině listopadu shoz zbraní - 14 stokilových
pytlů vojenských zásob, přepadl chatu gestapáka Mayera a navázal spojení s
řadou obcí v okolí. Skupina přijala další uprchlé sovětské zajatce a několik
Čechů. Aktivní činnost partyzánů, podporovaná obyvatelstvem, nezůstala bez
povšimnutí gestapa.
Opravdovým neštěstím bylo pak tzv. "hrdinství" dvou
mladých českých partyzánů, kteří se v ozbrojení vzdálili od skupiny a svým
chováním ve společnosti dali najevo, kdo jsou. Byli zatčeni a gestapem posláni
zpět s příkazem zjistit stav partyzánského uspořádání a vrátit se. Jinak hrozí
smrt jim i jejich rodinám. Nešťastníci se tedy snažili gestapu vyhovět, avšak
nepochodili. Partyzáni po prokázání, že zradili, naložili s nimi jako se
zrádci. Po těchto nepodařených pokusech nasadilo gestapo svého osvědčeného
konfidenta - Ladislava Bambase. 14. prosince 1944 navštívil tento v Lipovci
svého spolužáka, pekaře Jaroslava Kůrku a tvrdil, že ho "honí"
gestapo, a proto hledá spojení s partyzány. Bambas byl však viděn, jak na
okraji vesnice vystupuje z auta. Proto byl v podezření a s požadavkem nepochodil.
Po tomto sdělení radili partyzáni Kůrkovi a Ouřeckému, aby s nimi odešli do
lesa, což oni odmítli s tvrzením, že se nic nebude dít, že to jsou zbytečné
strachy. Takové bylo sebevědomí většiny našich obyvatel.
Protože se Němcům nepodařilo zajmout žádného partyzána, rozhodli se
mstít na bezbranných obyvatelích vesnic, které je podporovaly. Dne 19. prosince
1944 časně ráno obklíčili Lipovec a Licoměřice esesáci a protektorátní
četnictvo a z obou vesnic a okolí zatkli všechny muže od 16 do 70 let. Bylo
jich 106. Odvlekli je k výslechu do Čáslavi, potom do Kolína a nakonec do
Terezína. Zde zažili všechny hrůzy posledních válečných měsíců na IV. dvoře.
Mimo tělesných útrap se tu takřka všichni nakazili tyfem. Někteří byli utýráni
při výsleších, řada zemřela krátce po návratu na následky věznění. Obětí
nacistické zběsilosti se stalo třicet občanů, jejichž jména jsou vypsána zlatým
písmem na památníku.
A jaké výsledky svého poslání vykazuje partyzánská brigáda M.J.Husa?
Její činnost s pomocí a podporou obyvatel byla opravdu bohatá. Ze šestnácti
vysazených partyzánských skupin ve Východočeském kraji měla partyzánská brigáda
"Mistr Jan Hus" nejrozsáhlejší činnost v tomto prostoru, o němž se
zmiňujeme. Rozrostla se na 444 příslušníků a měla asi 600 pomocníků. Ustavila více
než 100 revolučních národních výborů. V bojových akcích pobila 746 fašistů -
mezi nimi byl i nacistický prominent Bruno Walter. Vykolejila 12 vlaků s
válečným materiálem, zničila několik mostů a 20 lokomotiv. Potrestala 28
kolaborantů a popravila sedm zrádců. Po celou dobu svého působení způsobovala
okupantům značné problémy jak v dopravě, tak i v zásobování k urychlení
vítězství a ukončení teroru celého národa.
Ale i na straně partyzánů byly ztráty. V bojích padlo 70 příslušníků
brigády. Nejtěžší ztrátu však zaznamenala po přepadení štábu nacisty, když se
Němcům podařilo zachytit radiové vysílání při pročesávání prostoru, v němž se
právě skupina štábu s velitelem Fominem nacházela. V nerovném boji od 18.00
hodin 26. března do 4.00 hodin 27. března 1944 všichni příslušníci štábu padli
(6). Raněný Fomin byl zastřelen v Chrudimi.
Památník obětem spojených obcí Lipovec - Licoměřice, jehož autorem je
akademický sochař Oldřich Tlustoš z Hradce Králové, má svým významem místo
bezprostředně za osudem světově známé osady Ležáky. Jeho umístění nad oběma
vesnicemi v tiché zeleni lesního zákoutí - v prostoru, kde partyzánský výsadek
přečkal první noc, je charakteristické a připomíná tak těsnou spolupráci občanů
s partyzány v boji proti nacistickému teroru, za niž zaplatili tak velkou cenu
- třicet životů poctivých, pracovitých otců a synů. O památník vzorně pečuje
obecní úřad se starostou panem Peckou ve spoluráci s dlouholetým obětavým
předsedou Svazu bojovníků za svobodu bratrem Miloslavem Merclem, který Terezín
šťastně přežil. Na toto místo s úctou přicházejí a kladou květy delegace
místních společenských organizací, Český svaz bojovníků za svobodu, ale také
občané z jiných míst republiky, aby uctili památku padlých za naši svobodu a
posílili zároveň v sobě národní hrdost pro naplňování odkazu všech padlých.
Pokud jste si pozorně přečetli celý článek o partyzánské brigádě Mistr
Jan Hus, jistě vám neunikla informace, že společně s partyzány byl na naše
území vysazen komisař Miroslav Tůma (narozen 22.8.1919), známý jako Miroslav
Pich Tůma (nebo také Pich-Tůma). Jeho role v národněosvobozeneckém boji není
totiž úplně tak jednoznačná - existují určité náznaky, že spolupracoval s
Gestapem. Pro tyto náznaky však nejsou žádné přímé důkazy. Zajímavý incident se
odehrál při odhalení památníku partyzánskému odboji v Cikháji: V roce 1975
byl v Cikháji odhalen Památník partyzánskému odboji ve 2. světové válce. Stejně
tak na mnoha dalších místech okresu. K oslavám výročí osvobození byli pozváni
všichni žijící sovětští a čeští partyzáni, za účasti pěveckého a tanečního
souboru z okresu Gribanovo v Sovětském svazu se konala slavnost osvobození.
Dostavil se i známý odbojář, komisař brigády M. J. Hus, Miroslav Pich Tůma, s
manželkou. Za několik minut došlo mezi ním a ostatním partyzány k potyčkám a
šarvátkám. Vyčítali mu zradu partyzánského štábu M. Jana Husa u Leškovic,
politické a mocenské ambice, zneužití partyzánské činnosti ke svým osobním
cílům apod. Kdosi z přítomných ho udeřil. M. Pich Tůma urychleně opustil
prostor setkání a dalších akcí se již nikdy nezúčastnil.
Miroslav Pich Tůma totiž po únoru 1948 působil v StB, kde
"vynikal" svojí brutalitou a chladnokrevností.