Vítejte na stránkách obce Lipovec a Licoměřice


Památník obětem 2. světové války

Památník leží asi 3 km sevoseverozápadně od Ronova nad Doubravou, u obcí Licoměřice a Lipovec. Ty jsou známy pobyty partyzánů za druhé světové války a persekucí obyvatelstva ze strany Němců: muži byli odvezeni v roce 1944 do koncentračního tábora Terezín, odkud se mnozí nevrátili. 

Nad obcemi na okraji lesa byl vybudován památník regionálního českého odboje druhé světové války v Železných horách. Autorem plastiky je akademický sochař Oldřich Tlustoš z Hradce Králové.

Památník v Lipovci připomíná partyzánský výsadek a třicet zmařených lidských životů za druhé světové války.

 

Národněosvobozenecký boj českého lidu proti fašistickým okupantům je významnou součástí naší novodobé historie. Česká republika má z doby okupace mnoho památných míst odboje proti fašismu. Všechna tato místa připomínají utrpení, které náš lid prožíval v době nacistické okupace, v době surového fašistického násilí a teroru, vyplněného vraždami vlastenců. Uplynulo již více než pět desetiletí od porážky fašismu v roce 1945 a my si stále připomínáme toto období, protože se v něm rozhodovalo o budoucnosti lidstva, tedy i o existenci našeho národa. Odkaz protifašistického a národohospodářského boje našeho lidu, který tvořil nedílnou součást mezinárodního antifašistického zápasu, se tím promítá i do naší současnosti. Hnutí odporu ve Východočeském kraji mělo svá specifika. Českomoravská vysočina a Železné hory představovaly jednu z největších partyzánských oblastí v Čechách. Lipovec a Licoměřice - nevelké vesnice ležící na jihozápadním svahu Železných hor s výhledem na Čáslav, byly v říjnu 1944 prvními základnami partyzánské brigády "Mistr Jan Hus" vyslané ze SSSR. Avšak již od roku 1943 místní vlastenci všestranně pomáhali uprchlým sovětským válečným zajatcům a pak výše jmenovanému výsadku, vysazenému v tomto prostoru 26. října 1944 mezi obcemi Podhořany, Lovčice a Starkoč na Čáslavsku. Dvanáctičlenný výsadek, v němž byly dvě ženy a jeden Čech jako komisař - Miroslav Tůma, byl veden kapitánem Rudé armády Alexandrem Vasiljevičem Fominem. Letadlo mělo skupinu vysadit v oblasti rybníka Velké Dářko na Českomoravské vysočině, ale nepříznivé počasí i skutečnost, že byl rybník vypuštěn, dezorientovaly pilota a výsadek byl tedy proveden asi 50 km severozápadně od původně stanoveného cíle. Přistál vcelku dobře. Němci v okolí nebyli. Bylo to asi v devět hodin večer - vesnice ještě nespala. Tak vzpomínal jeden z výsadkářů - Nikolaj Vladimirovič Kolesnik. Tříčlenná skupina prohledávala okolí, ostatní ukrývali padáky. Utábořili se v nedalekém lese a vytvořili kruhovou obranu. Další kladnou událost připomíná výsadkář oddílu Nikolaj Alexejevič Mezelev: "Je 27. října 1944. První jitro v cizí neznámé zemi, daleko od vlasti, v hlubokém nepřátelském týlu. Les, do kterého jsme přišli v noci, byl hodně hustý, převážně jehličnatý. Na jehličkách rozložitých smrků se stříbřitě leskly kapičky nočního deště, ale pod stromy bylo sucho. Svinuti do klubíčka a přitisknuti jeden ke druhému jsme si tu hodinku - dvě zdřímli. Samozřejmě po řadě jsme měli hlídku. Hned za svítání jsme byli na nohou."  Skupina zajala ruského uprchlíka. Tříčlenná skupinka vedená Kolesnikem, která měla zjistit, ve které oblasti se nacházejí, za skorého ranního šera zajala právě tudy procházejícího muže s puškou a přivedla ho k veliteli Fominovi. Ukázalo se, že nešlo o Čecha, jak se zajatý snažil tvrdit, ale o Rusa - utečence z německého zajetí. Útulek našel v houštině, kde si vybudoval zemljanku a pomoc k přežití mu poskytovala dobrá česká rodina. Toto setkání mělo nedocenitelný význam k získání informací pro působení partyzánské brigády. A tak již druhého dne - 28. října 1944, byl v domě Jaroslava Ouřeckého v Lipovci ustaven první ilegální národní výbor. Přítomní zároveň složili partyzánskou přísahu a byly dohodnuty přípravy k založení národních výborů v Licoměřicích, Bousově a Tuchově. Jejich vedoucím byl určen Jaroslav Ouřecký. Národní výbory měly povinnost: 1. Pomáhat partyzánské skupině, která byla po jejich odchodu zanechána v lesích u těchto vesnic, potravinami, informacemi a podobně. 2. Zakládat v okolních vesnicích národní výbory. 3. Vybudovat zpravodajskou službu z blízkých i vzdálených míst pro zpravodajské oddělení. Po splnění základních organizačních opatření oddíl odešel po hřebeni Železných hor na místo určeného působení do Žďárských vrchů a před odchodem přibral ještě tři české uprchlíky z nucených prací. V Železných horách zanechal Fomin čtyřčlennou skupinku. Cestou na Žďársko se partyzáni zastavili v obci Polom, kde založili další národní výbor. Zde současně Fomin založil další základnu vznikající brigády. Štáb pak odešel dále do Žďárských vrchů, kde se usadil na kvótě 801 "Kamenný vrch" - nedaleko vesničky Nová Huť, a vybudoval tam podzemní skrýše. Mezitím v původním prostoru zanechaný oddíl vedený Kolesnikem přijal v polovině listopadu shoz zbraní - 14 stokilových pytlů vojenských zásob, přepadl chatu gestapáka Mayera a navázal spojení s řadou obcí v okolí. Skupina přijala další uprchlé sovětské zajatce a několik Čechů. Aktivní činnost partyzánů, podporovaná obyvatelstvem, nezůstala bez povšimnutí gestapa. Gestapo pohrozilo oběma Čechům smrtí Opravdovým neštěstím bylo pak tzv. "hrdinství" dvou mladých českých partyzánů, kteří se v ozbrojení vzdálili od skupiny a svým chováním ve společnosti dali najevo, kdo jsou. Byli zatčeni a gestapem posláni zpět s příkazem zjistit stav partyzánského uspořádání a vrátit se. Jinak hrozí smrt jim i jejich rodinám. Nešťastníci se tedy snažili gestapu vyhovět, avšak nepochodili. Partyzáni po prokázání, že zradili, naložili s nimi jako se zrádci. Po těchto nepodařených pokusech nasadilo gestapo svého osvědčeného konfidenta - Ladislava Bambase. 14. prosince 1944 navštívil tento v Lipovci svého spolužáka, pekaře Jaraslava Kůrku a tvrdil, že ho "honí" gestapo, a proto hledá spojení s partyzány. Bambas byl však viděn, jak na okraji vesnice vystupuje z auta. Proto byl v podezření a s požadavkem nepochodil. Po tomto sdělení radili partyzáni Kůrkovi a Ouřeckému, aby s nimi odešli do lesa, což oni odmítli s tvrzením, že se nic nebude dít, že to jsou zbytečné strachy. Takové bylo sebevědomí většiny našich obyvatel. Jenže! Protože se Němcům nepodařilo zajmout žádného partyzána, rozhodli se mstít na bezbranných obyvatelích vesnic, které je podporovaly. Dne 19. prosince 1944 časně ráno obklíčili Lipovec a Licoměřice esesáci a protektorátní četnictvo a z obou vesnic a okolí zatkli všechny muže od 16 do 70 let. Bylo jich 106. Odvlekli je k výslechu do Čáslavi, potom do Kolína a nakonec do Terezína. Zde zažili všechny hrůzy posledních válečných měsíců na IV. dvoře. Mimo tělesných útrap se tu takřka všichni nakazili tyfem. Někteří byli utýráni při výsleších, řada zemřela krátce po návratu na následky věznění. Obětí nacistické zběsilosti se stalo třicet občanů, jejichž jména jsou vypsána zlatým písmem na památníku. A jaké výsledky svého poslání vykazuje partyzánská brigáda M.J.Husa? Její činnost s pomocí a podporou obyvatel byla opravdu bohatá. Ze šestnácti vysazených partyzánských skupin ve Východočeském kraji měla partyzánská brigáda "Mistr Jan Hus" nejrozsáhlejší činnost v tomto prostoru, o němž se zmiňujeme. Rozrostla se na 444 příslušníků a měla asi 600 pomocníků. Ustavila více než 100 revolučních národních výborů. V bojových akcích pobila 746 fašistů - mezi nimi byl i nacistický prominent Bruno Walter. Vykolejila 12 vlaků s válečným materiálem, zničila několik mostů a 20 lokomotiv. Potrestala 28 kolaborantů a popravila sedm zrádců. Po celou dobu svého působení způsobovala okupantům značné problémy jak v dopravě, tak i v zásobování k urychlení vítězství a ukončení teroru celého národa. Ale i na straně partyzánů byly ztráty. V bojích padlo 70 příslušníků brigády. Nejtěžší ztrátu však zaznamenala po přepadení štábu nacisty, když se Němcům podařilo zachytit radiové vysílání při pročesávání prostoru, v němž se právě skupina štábu s velitelem Fominem nacházela. V nerovném boji od 18.00 hodin 26. března do 4.00 hodin 27. března 1944 všichni příslušníci štábu padli (6). Raněný Fomin byl zastřelen v Chrudimi. Památník obětem spojených obcí Lipovec - Licoměřice v okrese Chrudim má svým významem místo bezprostředně za osudem světově známé osady Ležáky. Jeho umístění nad oběma vesnicemi v tiché zeleni lesního zákoutí - v prostoru, kde partyzánský výsadek přečkal první noc, je charakteristické a připomíná tak těsnou spolupráci občanů s partyzány v boji proti nacistickému teroru, za niž zaplatili tak velkou cenu - třicet životů poctivých, pracovitých otců a synů. O památník vzorně pečuje obecní úřad se starostou panem Peckou ve spoluráci s dlouholetým obětavým předsedou Svazu bojovníků za svobodu bratrem Miloslavem Merclem, který Terezín šťastně přežil. Na toto místo s úctou přicházejí a kladou květy delegace místních společenských organizací, Český svaz bojovníků za svobodu, ale také občané z jiných míst republiky, aby uctili památku padlých za naši svobodu a posílili zároveň v sobě národní hrdost pro naplňování odkazu všech padlých.

 

                                                                                                                                                                                                       autor: Průšová Š.